Asociace strojních inženýrů ČR, Klub Brno, p.s.

Vítejte na stránkách A.S.I. - Klub Brno, p.s.

Pobočný spolek Asociace strojních inženýrů ČR, Klub Brno, usiluje o realizovat programového prohlášení A.S.I.  v rámci brněnské aglomerace , tedy zejména:

  • všestranně napomáhat rozvoji strojního inženýrství v ČR
  • pomáhat uplatnění strojních inženýrů v hospodářské, vědecké a pedagogické činnosti
  • zvyšovat odbornou úroveň československého strojírenství systémovým pojetím konstruování strojů a výrobních technologií

Jeho členové si uvědomují význam strojírenství pro český průmysl a pro současnou společnost.Vždyť kvalita a množství takových výrobků, jakými jsou auta, motocykly, letadla, lodě, vlakové soupravy, rakety atd. závisí zejména na strojírenství, stejně tak jako kvalita a množství výrobních strojů, které strojírenské, ale další typy výrob, produkují.

Členové pobočné spolku A.S.I. Klub Brno se také podílejí svým odborným a pracovním úsilím na realizaci konceptu Industry 4.0, který představuje realizaci myšlenek čtvrté průmyslové revoluce, zohledňující současný trend digitalizace, s ní související automatizaci výroby. zavedením „chytrých továren“, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy.

Příspěvky k připomenutí dvou zajímavých  výročí

Správnost návrhu mostní konstrukce od Leonarda da Vinciho potvrzena po 500 letech

Na stránkách sítě Internet byla prezentována zpráva amerických vědců z MIT, kteří experimentálně ověřili a potvrdili genialitu konstrukce mostu, který před 500 lety navrhl renesanční vědec, umělec a vynálezce Leonardo da Vinci.

Tato zpráva potvrzuje, že velmi pokrokové inovační myšlenky se často nerealizují právě proto, že jsou opravdu novátorské a současníkům se zdají být vysoce riskantní, neověřené a pochybuje se o jejich správnosti!

V době rozkvětu Osmanské říše v roce 1502 zamýšlel její sultán Bájezíd II. postavit spojnici Istanbulu a sousední Galaty kvůli lepšímu dopravnímu spojení a most se nabízel jako možné řešení. Za tehdejších možností to byl však velmi odvážný, těžko uskutečnitelný úkol. Zprávy o tomto záměru se rychle rozšířily nejen po tehdejší Osmanské říši, ale i mimo ni. Realizovat propojení vzdálených břehů budováním spojnice břehů s možností průjezdu plachetnic pod jednolitým dlouhým obloukem využívaným kočáry, nebylo nic jednoduchého na tehdejší dobu.  Když se o tom dověděl Leonardo, zúčastnil se „výběrového řízení“ tím, že sultánovi poslal svůj návrh. Ten však se zdál být na tehdejší dobu příliš „odvážný“ nejen sultánovi, ale i rádcům, takže nebyl realizován, zvláště když si posuzovatelé uvědomovali, že se jedná o stavbu v místech, kde dochází k zemětřesením a velký most s jedním obloukem se zdál velmi rizikovým řešením. Mosty té doby byly obvykle realizovány s použitím řady půlkruhových oblouků a vzdálenost mezi plánovanými místy spojení obou měst by standardně vyžadovala nejméně desítku takových rovnoměrně rozložených pilířů a omezila by námořní plavbu.

Naštěstí se dochoval dopis s návrhem. K dopisu, který sultán obdržel, byl přiložen poznámkový blok plný náčrtů, které popisovaly překlenutí potřebné vzdálenost pomocí jediného zploštělého oblouku podpíraného základnami na obou koncích. To umožnilo americkým nadšencům z MIT realizovat malou repliku v měřítku 1:500 o velikosti asi 81 centimetrů, která byla sestavena ze 126 bloků různých tvarů a velikostí vyrobených s pomocí 3D aditivní technologie. Moderní možnosti současné doby dovolily náročný proces modelování uspíšit a otestovat proveditelnost návrhu.

Da Vinciho stavební projekt stoprocentně fungoval!  Most by zůstal silný a stabilní i bez použití malty nebo jiných spojovacích materiálů. Tým technologického institutu si také uvědomil, že úžasný tvůrce dokonce navrhl způsob, jak minimalizovat nežádoucí boční pohyby struktury, což by mohlo způsobit zřícení. Patky na obou stranách klenuté lávky byly vysunuty do stran, aby stavbu podpíraly v bočním směru. Stavba by dokonce přežila většinu častých zemětřesení díky dvěma pohyblivým platformám.

Zmenšený model mostu – zdroj:

https://gizmodo.com/mit-confirms-a-bridge-leonardo-da-vinci-designed-500-ye-1838937809

Poučení i pro současnou inženýrskou praxi::

  • Geniální inovativní nápady nebývají obvykle pochopeny, proto je potřeba je důkladně vysvětlit a dokumentovat!
  • I zdánlivě „ztřeštěné“ nápady by se neměly ihned zásadně odmítat, pokud se důkladně nepodrobí kritické analýze nebo experimentálně nepotvrdí jejich nepromyšlenost např. modelováním a simulací
  • Nerealizované nápady je dobré „archivovat“! Později se může najít způsob, jak je využít.

600 let husitské vozové hradbypotvrzena po 500 letech

Na začátku roku 2020 je možno si připomenout, že před 600 lety použil husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova poprvé vozovou hradbu k obraně houfu Pražanů, kteří směřovali do jejich - tehdy vznikající základny – města Tábor. Vojenské střetnutí, ve kterém k tomu došlo, proběhlo v zimě na rozhraní let 1419 - 1420 nedaleko Plzně směrem na severozápad u vesnice Nekmíř. Tedy nikoliv, jak se mylně uvádí, že první použití vozové hradby proběhlo v bitvě u Sudoměře.

Žižka poté, co se rozhodl odejít v roce 1419 z Prahy, když pražské měšťanstvo uzavřelo na jaře příměří s reprezentanty krále Zikmunda, se rozhodl nesměřovat hned k Táboru, ale přečkat zimu v Plzni. Když se v Plzni ke konci roku utábořil, podnikal na okolní hrady, které patřily nepřátelům husitů, krátké výpady. Právě na jedné takové akci, kdy opustil ležení v Plzni s 300 muži a sedmi vozy, ho zaskočil poměrně velký oddíl jezdců, kterým velel Bohuslav ze Švamberka. Žižka vezl na vozech beranidla, žebříky a střelné zbraně, potřebné při dobývání hradů a tvrzí. Tyto těžké vozy měl zřejmě už upravené tak, aby se s nimi mohl k hradbám a vstupním bránám co nejvíc přiblížit. Jak je uvedeno o této bitvě ve Starých letopisech českých: Pan Bohuslav, který měl přes dva tisíce jízdních i pěších, zaútočil na Žižku s jízdním houfem a myslel, že je všechny na hlavu potře. Ale Žižka ho odrazil od vozů a zabil Hynka z Nekměře, pak táhl dál svou cestou a pobořil tři opevněné tvrze.

Zmínka v textu „Žižka ho odrazil od vozů“ vysvětluje, že Žižkův poměrně malý ozbrojený houf, nemohl čelit tak početné přesile jízdních a pěších nepřátel v otevřeném boji. Žižka zřejmě z vozů vytvořil obranný kruh a pomocí střelných zbraní, samostřílů i lehkých palných zbraní, útočníky odrazil. V této šarvátce si prvně zřejmě Žižka potvrdil, jak se lze efektivně bránit převaze rytířské jízdy prostřednictvím střelby od vozové hradby proti početným útočníkům. Vozy pro takovou činnost postupně zdokonalil a přizpůsobil jim i taktiku husitského vojska, takže tento způsob boje mu v pozdějších střetnutích mnohokrát přinesl velká vítězství.

Historie připisuje husitským oddílům řadu skutečností, kterými obohatili světové vojenství. Jejich na tu dobu početné a intenzivní využívání lehkých střelných zbraní způsobilo, že slova pistole a houfnice obohatila světovou odbornou terminologii vojenství: „pistole“ – pro označení krátké ruční palné zbraně a „houfnice“ – pro označení malého mobilního děla střední ráže kratší než tarasnice. Používala se na nepřesnou střelbu do houfů, proto houfnice. V současné době se označení houfnice používá (na rozdíl od kanónů, určených k přímé palbě) pro děla určená k palbě nepřímé tzv. po balistické křivce (dovoluje tedy střílet na cíle doslova „za kopcem“.

Bojové vozy využívaly už armády starověku např. syrské, perské, egyptské, apod. To ale byly dvojkolové vozy, které se používaly v útoku. Husitské válečnictví však vyšlo ze selských čtyřkolových vozů, které se daly použít jak přepravě bojovníků a materiálu, ale po doplnění o masivní okované bočnice, sloužily po vzájemném propojení jako obranný val. Tato defenzivní taktika vyhovovala právě husitům, kteří ve většině bitev bojovali proti útočící přesile protivníka. Proto se Žižka snažil vždy zaujmout, jako první, strategicky i taktický výhodné návrší, kde postavil vozovou hradbu. Tím donutil vojsko protivníka útočit nevýhodně do kopce, což bylo obtížné jak pro jízdu, tak pro pěší vojsko. Navíc, v té době nečekaně vysokým početním nasazením střelných zbraní takto vytvořil účinnou obranu, proti opakovaným útokům nepřítele. Jakmile se útočící vojsko opakovanými zteči vozové hradby vyčerpalo a početně zmenšilo, zaútočila na něj husitská jízda a husitské pěší oddíly.

Bohužel se z husitské doby nedochoval žádná podrobný technický popis jak husitského válečného vozu, tak detailní popis husitské vozové hradby, ani nějaké jejich kvalitní obrazové zachycení.  Takže repliky, které jsou nadšenci používány při rekonstrukci různých husitských bitev na různých historických akcích, demonstrují, jakou asi pravděpodobně měly tyto vozy podobu.

Defenzivní taktika husitské vozové hradby z bojových vozů, byla v pozdějším středověku vytlačena silnými jezdeckými jednotkami a stabilními dělostřeleckými bateriemi. Novodobá první světová válka nahradila defenzivní „husitskou vozovou hradbu“ útočnou „obrněnou vozbou“, ze které byly vytvořeny mobilní tankové jednotky, navržené a vyrobené s využitím moderního strojního inženýrství.

Více v nové publikaci: Martin Pitro, Petr Vokáč: Průvodce husitskými válkami. Praha 2019 Nakladatelství Universum.

Na přístupu husitů k jejich vyzbrojení a boji, je možno obdivovat následující skutečnosti, sloužící k inspiraci strojních inženýrů:

  • Není potřeba vždy „vynalézat“ res. vyrábět zcela nové věci. Husité neměli „finanční prostředky“ k vyzbrojení svého vojska nákupem klasických zbraní. Ale husitští hejtmané v čele se Žižkou si uvědomili, že k výzbroji a k boji je možno použít věci, které sedláci mají, jen stačí k boji selské nářadí lépe přizpůsobit. Podobný způsob řešení zopakovali, když se snažili vymyslet, čím nahradit drahá rytířská brnění, a schovali se za opevněné vozy.
  • Zejména Žižka však udělal významný krok v tom, že vymyslel taktiku, která využívala přednosti takto získané výzbroje a ochrany. To byl metodický krok! Na ten se často zapomíná a řada techniků a manažerů používá a zavádí nové věci zastaralými praktikami. V současné době je to jeden z problémů, proč v řadě firem se nedaří zavádět pokročilý koncept Industry 4.0. Nestačí si jen zakoupit důmyslné roboty! Je potřeba aplikovat pokročilé postupy k jejich zavedení a přizpůsobit také organizaci firmy a pracovní postupy digitální výrobě!

Záběr z jedné repliky husitské bitvy

Oba příspěvky zpracoval pro členy ASI doc. B. Lacko